říká ředitel Českého plynárenského svazu Jan Ruml, když někde musí zdůvodňovat, proč je zemní plyn výborným ekologickým palivem. Ani ideální chemická skladba ale nezabraňuje tomu, aby se toto palivo nezačalo v Evropě, a s tím i u nás dostávat pod nepříznivé úřednické tlaky.

Ing. Jan Ruml je jedním z nejrespektovanějších odborníků v oblasti českého plynárenství. Vystudoval ČVUT, strojní fakultu. Hovoří anglicky, německy a rusky. Je znalcem v oblasti technických výpočtů v plynárenském oboru, dopravě, distribuci, uskladňování a kompresi plynu, dále v oblasti užití plynu v energetice i v dopravě. Jako technický ředitel se například podílel na kompletní přípravě světově unikátního vysokotlakého granitového kavernového zásobníku Háje u Příbrami. Publikuje v odborných časopisech, mimo jiné napsal učební texty pro pomaturitní studium plynárenství a skripta o dálkové přepravě plynu pro postgraduální studium plynárenství na VŠCHT. Řadu let pracoval v bývalém RWE Plynoprojekt, kde působil také jako předseda představenstva. Od 1. ledna 2013 je výkonným ředitelem Českého plynárenského svazu.

 

Na nedávné Podzimní plynárenské konferenci zazněla varující informace, že evropské plynárenství je ohroženo. O jaké hrozby se jedná?

Hrozby jsou rozprostřené do několika rovin. Zemní plyn je fosilní palivo stejně jako ropa nebo uhlí. Kvůli tomu se na něj vztahuje například tzv. antifosilní zákon. Tedy stejně jako na ropu a uhlí. Jenže díky svému výbornému chemickému složení je zemní plyn někde jinde než ropa nebo uhlí. Je to ekologické palivo.  Připravovaný zákon to ale nerozlišuje, plyn dostal stejnou nálepku jako uhlí nebo ropa. Snažili jsme se uplatnit do antifosilního zákona jednoduchou větu, že pokud se mají omezovat fosilní paliva, tak by se nejdříve měla omezovat paliva, která nejvíce zatěžují životní prostředí.  To se nám zatím do zákona nepodařilo prosadit a jednání dále pokračují. Podobně se chystá uhlíková daň. Proto předseda představenstva  innogy Martin Herrmann  hovořil na Podzimní plynárenské konferenci  o tom, že plynárenství je v ohrožení. Negativně se u zemního plynu také vnímá dovozní závislost. U ropy, následně pak u benzínu a nafty, to některým politikům ale nevadí.  Já to nechápu.

To, že zemní plyn ale patří mezi fosilní paliva je fakt …

Rád bych se ale zeptal některých našich ministerských úředníků, ale také úředníků v Bruselu, proč skutečnost, že zemní plyn patří učebnicově mezi fosilní paliva hraje významnější roli než to, že se jedná o čisté, ekologické palivo. Řekl bych jim pánové, čtyři vodíky na jeden uhlík, žádné jiné palivo tento úžasný poměr nemá a vy nás dáváte v antifosilním zákoně do stejného pytle s uhlím a ropou, jejichž spaliny jsou životu nebezpečné.

Proč ?

Nevíme. Možná za tím může být politika, třeba dosáhnout od producentů, především Ruska, nižší ceny. Skutečností je, že v posledních letech spotřeba plynu jde v Evropě dolů, na rozdíl od jiných částí světa, i když se v posledním roce spotřeba plynu zvýšila v Evropě i v ČR. Věřím, že i rok 2016 přinese českému plynárenství opět zvýšení spotřeby zemního plynu.

Mohou antifosilní snahy znamenat zmenšení role zemního plynu v energetickém mixu států EU i České republiky?

Doufám, že ne. Podívejte, jak dlouho se pracovalo na Státní energetické koncepci. Ta dává u nás určitý prostor na rozvoj zemního plynu. Stanoví v cílových letech zvýšený podíl plynu v energetickém mixu než v letech, kdy se tato koncepce zpracovávala. Je jen otázkou, v které oblasti k tomu dojde. Teplárníci tvrdí, že to bude především v dopravě. Já se domnívám, že k nárůstu spotřeby plynu může být také ve výrobě elektřiny a tepla. Cena plynu jde v poslední době dolů, nebo minimálně stagnuje, to tomu může pomoci. Je to vidět i na jediné tuzemské plynové elektrárně v Počeradech, která v roce 2013 nevyráběla, ale v loňském i letošním roce už je celkem využívaná.   Řekl bych, že výroba elektřiny z plynu je v budoucnu reálná volba, zejména pokud bude z obnovitelných zdrojů cena elektřiny tak nízká jako je. V některých dnech nesvítí sluníčko nebo nefouká vítr.  A pak potřebujete něco, co vám výrobu elektřiny rychle nastartuje. Potřebujete nějaký pružný zdroj. To je prostor pro plynové elektrárny.

Plynárníci hovoří o hrozbách, ale přitom evropské tranzitní plynovody se rozšiřují, plánují se nové trasy. Není to v rozporu s tím, že tento obor by měl být nějakým způsobem ohrožen?

Všimněte si, že se toho hodně mluví, ale zas tolik nestaví. Už možná někdy před 30 lety se hovořilo o tom, že se u nás udělá propojení sever-jih. Jedná se o plynovody Moravia a Stork II a tím o  přímé napojení na LNG terminál Šwinojoušcie v Polsku. Stále se nestaví.  Stejně tak nestojí LNG terminál na poloostrově Krk. Byl jsem se tam s kolegou se podívat už v roce 1990, kdy se to mělo začít stavět. Podívejte se na problémy se stavbou  Nord stream 2 nebo Turkey stream. Postavil se LNG terminál v Polsku, který je k nám nejblíže, ale to je prcek. Nějakých pět miliard kubíků plynu.

Stavba těch propojovacích plynovodů ale stojí spoustu peněz, miliardy i desítky miliard korun. Může to českému plynárenství odčerpávat prostředky na rozvoj jiných důležitých činností …

Jsem plynárník a uvítal bych nějaké propojení na LNG terminál, propojení sever – jih by mělo něco do sebe. Dokonce se uvažuje o prodloužení plynovodu až do Kapušan a z druhé strany do Bulharska a Rumunska.

Proč se nenaplnily optimistické údaje z doby před deseti až patnácti lety, které odhadovaly, že spotřeba zemního plynu se u nás dostane přes 10 mld. kubíků, přitom dnes po několikaletých poklesech je to něco přes sedm miliard?

Zateplily se domy. To má ohromný vliv na spotřebu. Zároveň ale je třeba říci, že je to správné. Nemá smysl plýtvat energií. Říkám, že ušlechtilé palivo by se mělo využívat rozumně. Nejlépe v kombinované výrobě, v trigeneraci nebo v kondenzačních kotlích, které mají vysokou účinnost. Nemá cenu sem táhnout několik tisíc kilometrů plyn a pak ho tady spálit v nezatepleném baráku. Spotřeba  plynu by měla být racionální a měly by se hledat další efektivní možnosti  jeho využití plynu, například v dopravě.

Nevadí vám, že například při navýšení kotlíkových dotací o dalších 300 milionů korun se na plynové kotle nepamatovalo?

U Ministerstva životního prostředí jsme nedávno dosáhli dílčího úspěchu. Jen připomenu, že předminulou kotlíkovou dotaci jste dostal, jestliže jste si uhelný kotel vyměnil za nějaký lepší uhelný kotel.  Když mám ale uhelný kotel první nebo druhé generace a vezmu si pátou generaci, tak třikrát snížím emise, ale stále jen některé. Když nahradím uhelný kotel plynovým, tak emise snížím o několik řádů a všechny. Hlavně ale ve spalinách nebudu mít žádnou síru, stejně jako nebezpečné rakovinotvorné polycyklické aromáty. Jsem proto rád, že se nám podařilo pro druhou  fázi u kotlíkových dotací dosáhnout alespoň stejných podmínek, dotace je stejná ať se  jedná o kotel na uhlí, biomasu nebo plyn. U těch předminulých dotací jste dostal 60 000 Kč na nový uhelný kotel a na plynový 20 000, někde jen 15 000 Kč a v některých krajích nic.

České plynárenství má utopené peníze v nepoužívaných asi 300 000 plynovodních přípojkách k rodinným domům a dalším objektům. Máte nějaké řešení?

Tyto přípojky nejsou ani problém plynárenství. Většina z nich byla vybudována obcemi nebo developery. Víte ale, co je na tom nejzajímavější? Často se tak dělo za peníze, které šly ve formě dotací na podporu životního prostředí. Proto upozorňujeme úředníky i v souvislosti s kotlíkovými dotacemi, že jestliže v minulosti šly dotace obcím na postavení plynových přípojek a nyní se do téže obce dávají dotace na pořízení uhelných kotlů nebo na tepelná čerpadla, tak to je nerozumné. Především ta první dotace jsou ztracené prostředky. To se stává, to nikdo nesleduje. Je možné, že tah proti zemnímu plynu může být spojen s rozvojem tepelných čerpadel a že se něco opakuje, jako to bylo s přímotopy. Jde nám proto, aby v dalších kotlíkových dotacích se s plynem výrazněji počítalo.

Je podle vás plyn drahý, jak to vidíte?

Já si myslím, že současná cena kolem deseti korun za kubík, není taková strašná rána. I když někdy na počátku devadesátých let stál tři koruny. Když hovoříme o fosilních palivech, tak třeba uhlí nemá stále započteno všechny náklady. Kdyby se započetly, tak by poměr jeho ceny k plynu byl horší. Ceny na rekultivace, nemluvě o dopadech na životní prostředí, zdraví lidí, to všechno jde mimo, to se u uhlí nepočítá.

Pan Herrmann měl ale zajímavou poznámku, že tyto hrozby pro plynárenství zase otevírají nové příležitosti pro tento obor. Jak to vidíte? V čem tyto příležitosti spočívají?

To je vždycky, když vám něco hrozí, tak to zároveň nutí něco dělat. Uvedu jeden příklad. V plynárenství byl biometan ještě v nedávné minulosti téměř sprosté slovo. Nyní se šéfové největších plynárenských firem rozhodli do toho jít a chceme udělat pilotní projekt, abychom si zkusili kolik to stojí investičně a kolik provozně. Biometan je cestou k „ozelenění“ zemního plynu. Tím se částečně stane obnovitelným palivem. Domnívám se, že biometan, případně vodík, to je pro plynárenství moderní cesta dalšího rozvoje.

Navážu na vaše slova a připomenu zajímavou větu, která zazněla také na Podzimní plynárenské konferenci v Mariánských Lázních, že pokud se plynárenství nebude věnovat rozvoji využití vodíku, ztratí „kus své budoucnosti“ ….

Na druhou stranu o vodíkové ekonomice se také hovoří už dlouho. V okamžiku, když skutečně začne nastupovat, tak naše infrastruktura je připravena. Vždy v této souvislosti připomínám skutečnost, že plynovými rourami se na počátku ještě před zemním plynem, přepravoval svítiplyn. V něm tvořil polovinu právě vodík. Takže na vodík jsme zvyklí, my to umíme. Dokážeme ho i skladovat, i když ne všechny podzemní zásobníky se pro to hodí, vodík má malé molekuly. Není problém ale přidat k vodíku CO₂, kterého je spousta a potřebujeme se ho zbavit. Vyrobí se syntetický metan a ten lze pak  skladovat. Podobných zařízení je poměrně dost už blízko našich hranic, alespoň v poloprovozním stavu.  Nejedná se už jen o nějaké zkoušky. To jsou právě příležitosti, které se nabízejí.

Když budete chtít rozvíjet biometan, to musíte navázat spolupráci se zemědělci?

Přesněji s vlastníky bioplynových stanic, někdy to ani nemusí být zemědělci. Rádi bychom od nich koupili bioplyn, vyčistili a udělali z něho biometan. Více než na bioplyn z cíleně pěstovaných rostlin od zemědělců bychom se chtěli zaměřit na toto palivo vyráběné z odpadů. Dneska je výkupní cena elektřiny z bioplynek tak vysoká, že provozovatele nezajímá, co se vznikajícím teplem. Bioplynka stojí někde na poli, tak většina toho tepla se vyfouká jen tak do vzduchu. Proto jim říkám, kdybyste nám poskytli bioplyn a mi ho potrubím poslali ke kogenerační jednotce, která stojí někde ve městě, tak se využije nejen elektřina, ale i teplo.  Navíc bioplynové stanice vyrábějí elektřinu nepřetržitě, i když ji v tom okamžiku nikdo nepotřebuje. Může brzy u nás nastat situace jako je tomu v Německu, kdy v určitých časech má elektřina zápornou hodnotu.  Přitom zemědělci budou dostávat od státu dotace, aby vyráběli i v těchto situacích proud. Říkám proto, dejte bioplyn do našeho potrubí. Už toto potrubí má ohromnou akumulační schopnost, ale nejen to, máme k dispozici i podzemní zásobníky. Bioplyn by se pak spálil, když je to potřeba.

Je to asi o ceně. Dáte zemědělcům více než dostanou, když bioplyn spálí v bioplynové stanici na elektřinu?

Budeme jim muset nabídnout nejméně stejně. Pilotní projekt bude například ztrátový. Chceme si to ale zkusit, i to, jak moc je ztrátový. Zatím zpracováváme studii, máme vytipovaných asi šest lokalit. Jednou z nich je například čistírna odpadních vod v Praze. Nyní dostáváme také nabídky na technologie čištění bioplynu. Existuje asi šest způsobů tohoto čištění podle způsobů výroby bioplynu.

Zemní plyn má obrovský potenciál jako palivo vyrovnávající kolísání dodávek z obnovitelných zdrojů. Co to pro plynárenství obnáší?

Bez větších investic je plynárenská soustava schopna akumulovat i šest miliard kubíků plynu. Víme to, protože jsme se zabývali přechodem 96 největších tuzemských tepláren na spalování zemního plynu v časovém horizontu asi pěti let. Ta naše soustava je tak robustní, že s tím není žádný problém. Podobně to platí pro postavení několika nových plynových elektráren. Například jediná plynová elektrárna v Počeradech je napojena rovnou na plynovou rouru. Nemusí tam být žádný zásobník, protože právě kapacita plynovodů je ohromná. Kromě toho je v České republice v podzemních zásobnících plynu možnost skladovat asi 3,5 miliardy kubíků plynu.

Hitem doby se stávají baterie pro akumulaci elektřiny z OZE, budou se na to stavět nové továrny, ale vy vlastně máte způsob, jak akumulovat elektřinu přes plyn?

Asi jsou nejen u nás jiné zájmy, které prosazují dělat vše přes elektřinu. Postaví se nové jaderné bloky, elektřinu budeme muset někde také uskladnit, tak se vyrobí miliony baterií. Co pak s nimi až skončí jejich životnost? Nikdo neřeší, že přes plyn lze tuto elektřinu skladovat už nyní, že existují kapacity podzemních zásobníků i plynárenské soustavy, které mnohanásobně překračují možnosti baterií.

Stále nevyužitou možností a tím i příležitostí pro plynárenství je použití zemního plyn v dopravě, kde nahrazuje ropná paliva. Podaří se vám naplnit cíle a zároveň směrnice pro rok 2020, které počítaly s podílem deseti procent na motorových palivech a asi 300 tisících aut na CNG?

V současnosti jednáme s ministerstvem financí, jak to bude se spotřební daní na stlačený zemní plyn po roce 2020. Vypracovali jsme proto studii, kde také zdůrazňujeme výhodnost CNG v dopravě i ze zdravotního hlediska a ochrany životního prostředí. Rádi bychom se s ministerstvem dohodli na zvýhodněné spotřební dani pro CNG co nejdříve, protože případní zájemci o plynová auta, chtějí vědět už nyní, jaká bude spotřební daň na plyn v dopravě za čtyři roky.  Pokud se to povede, bude příznivá daň na zemní plyn pro dopravu, tak věřím tomu, že Škoda Auto začne vyrábět i Fabie nebo Rapid s pohonem na zemní plyn. U Octávií se CNG velice dobře osvědčuje, zájem je značný, Škodovka je v těchto autech vyprodaná. Kdyby přišla automobilka na trh i s těmi menšími auty na CNG, tak se asi dostaneme na počty, které jste uváděl. Česká asociace petrolejářského průmyslu, která byla dlouho proti nám, nás nyní podporuje. Plyn jim totiž pomáhá snižovat celkové emise, které musí plnit podle evropských směrnic. Bez výraznějšího podílu plynu v dopravě by to nedokázali a platili obrovské pokuty.  Na Slovensku dali na CNG spotřební daň a mají jen 11 plnicích stanic, kdežto u nás jich je asi 130.

Jednou z těch příležitostí je použití i zkapalněného zemního plynu (LNG) v dopravě, zatím je také ale nevyužitá?

Ani v Německu, kde jsou většinou napřed, tak LNG stanic není mnoho. Staví jen koridor, aby náklaďáky mohly projet. První LNG stanice se u nás má nyní stavět u Slaného, ale investorem nejsou plynárenské firmy. Podle evropských směrnic mají být LNG stanice nejméně na vzdálenost 400 km. Když by kamion načerpal u Slaného, tak na plnou nádrž ujede někam až do Maďarska, nebo do Polska. Plynárny asi budou pečlivě sledovat provoz této stanice a když bude od dopravců zájem, tak budou asi stavět další LNG stanice někde u Brna a Ostravy.

Vrátím se ještě k tomu vodíku. Řekl bych, že jeho rozvoj u nás je na tom stejně špatně jako LNG. Přitom například Německo chce mít během asi pěti let 400 vodíkových stanic. Kdo jiný by měl vodíkovou ekonomiku u nás rozvíjet než plynárenství?

Zatím jsme se za Český plynárenský svaz dohodli s vodíkovou asociací, že navážeme užší spolupráci. Podobně jako jsme navázali spolupráci s Českou asociací bioplynu. Předpokládám, že když se nám v příštím roce podaří realizovat projekt s biometanem, můžeme pak zkusit něco v oblasti vodíku. Je to hlavně ale na velkých plynárenských firmách. Výroba vodíku není nic složitého, elektrolýza vody je jednoduchá, jedná se o běžnou technologii. Poznatky k nám ze zahraničí ale jdou, ty máme i přes nadnárodní firmy. Sám jsem to zažil, měli jsme kulaté stoly společně, sdíleli jsme informace, které vycházely například z různých  pilotních projektů. Biometan bude ale asi dříve než vodík.

Podobně nevyužívanou příležitostí plynárenství jsou palivové články na zemní plyn nebo přímo vodík. Měli bychom je doma místo plynových kotlů a vyráběli si tak velice úsporně a čistě kromě tepla i elektřinu, případně by nám poháněly auta. V Japonsku jich mají u domů už statisíce, plánují ale miliony těchto zařízení…

Souhlasím, je to ohromná příležitost pro plynárenství. To ale nejsou palivové články na zemní plyn, ze zemního plynu se konverzí vyrábí vodík a teprve ten se pouští do palivového článku. Palivový článek je krásná věc, nic se tam nehýbe, nemělo by se to rozbít. Mají také výbornou účinnost až 60 procent v elektřině. Ještě to ale vyrábí teplo. Přitom byste ho měl doma, žádné tedy ztráty vznikající přenosem a distribucí. V Japonsku je to ale tak rozšířeno proto, že tam musejí všechno dovážet, všechen plyn. Mají hrozně drahé energie. Všimněte si, že v Evropě jsou zatím spíše jen desítky těchto aplikací, navíc především v poloprovozu. Na jednu stranu jsme rádi, že máme laciné energie, když jsou ale laciné, tak vás to nenutí k přemyšlení, jak pomocí další generace technologie zefektivnit spotřebu paliva. Je to nakonec všechno o penězích.

Není také tato technologie cestou k užšímu propojení plynárenství s elektroenergetikou?

Ke spolupráci obou odvětví dochází, je to dost propojené. v Německu například byla velká plynárenská firma Ruhrgas, koupila ji před lety velká elektrárenská firma E.ON. Stále ale v energetice existují  třecí místa, plynárenství patří většinou někomu jinému než komu patří většina elektráren.

Nedívejme se tedy někam daleko do budoucnosti. Na závěr nemohu pominout skutečnost, že už příští rok bude si české plynárenství připomínat 170 let své existence. Budou oslavy velké?

Oslavíme to především prací. Výročí má vlastně pražská plynárna, bude to výročí Prahy, tady před 170 české plynárenství začínalo. K výročí se kromě Pražské plynárenské určitě připojí i ostatní společnosti.

 

Vít Smrčka